Jsme němí

Prochází krajinou, bledý jak ty,
když po probdělé noci snídáš.
Jako ty míváš, i on má své sny,
ráno je však rád zapomínáš.

Ta slova, co tak skrýváš mezi rty!
Do noci z okna jen tak zíráš.
Nešílíš lásko, měsíc ti jen zbyl,
tajemně s ním v noci mluvíváš.

Kde jsou ty časy, kdy jsme si snili
a láska si plula nad námi.
Úžasem němí v čase jsme žili.

A nyní nám slova asi chybí!
Procházím tichými mukami,
vítr mi ztrhl noční košili.