City nejsou k pos*ání,
ani na obtíž,
mé hlasité volání,
nevěřím že neslyšíš.
Nejsem přece z ledu,
ani neumím krást city,
taky jsem se bál chladu,
než jsi přišla Ty.
Bylo by snadné,
říct si kašlu na to,
ale radši budu trapně,
hledat mezi kameny zlato.
Nestojim o "Promiň",
to napsat je věc jednoduchá,
radši nezapomeň,
že v tom nejsi sama,
kde jsem teda já??
Proč najednou mám mlčet,
ještě neřekl jsem vše,
mám ústa plná vět,
ty nechtějí být zamčené.
Že je to těžké chápu,
necítím zlobu, zášť,
snad zas brzy spolu,
ne každý dál zvlášt.
Proto pořád věřím,
že napíšeš, zavoláš,
možná jsem naivní,
ale pořád máme čas.
Taky jsem věřila že „máme čas“ ale pletla jsem se.
Člověk někdy přemýšlí a řeší věci dopředu co by se mohli stát a pak
máme strach a děláme z toho velkou vědu, občas hledáme komplikace i složitosti
a pak jsme nerozhodni a uteče nám šance na to co chcem
..
28.04.2011 19:06:00 | Najlin
Taky jsem doufala... kdysi
Jednou přijdou doby, kdy nebudeš muset doufat, kdy budeš VĚDĚT...
líbí :)
15.04.2011 17:12:00 | Matsuyama Tatsuko-chan
Nikdy není pozdě, ale někdy to holt nevynde a pak... jiná láska je po našem boku.
02.04.2011 17:56:00 | NikitaNikaT.