Loutka

Na tvýh zádech rýhy mých nehtů,
jako malby malířů tvořených vášní...

Na mých dlaních vůně tvých vlasů,
jako zůstávají v blátě šlápoty včerejší,tvořené záští...

Však byl to jen okamžik,
tvořený touhou, pohledy do očí minutu dlouhou...

Krásu v nich hledám, ba lásku?
Nevím, snad? jseš jen loutka na provázku?

Otevři oči a nauč se snít i v bdění, jinak poznáš jen vlastní utrpeni!