Ztracena v přítomnosti
s otázkami v očích,
se strachem z budoucnosti...
S pocity smíšenými,
s myšlenkami na nás
a se slovy vyřčenými...
Na lavičce u pláže
v Belfastském zálivu
rozjímám nad životem,
v dlaních láhev Malibu...
Bloudím v sobě
a vzteku už mám dosti,
však útěchu shledávám
pouze v minulosti...
Odtud vzešlo štěstí
a ruku v ruce víra,
že v kartách je síla
a osud si svou cestu klestí...
Už jen proto, že jsi se prokousala tím mím obludným dílem až do konce jsem se rozhodl, že si přečtu tvé básně. Musím říct, že tato tvá báseň se mi opravdu líbí. Je povedená a smutná. Těm pocitům, které z ní cítím věřím... tak to má být. S úctou Azazen
17.05.2011 11:46:00 | Azazen
Je to smutné, ale líbí se mi to.
Dušičce to udělalo dobře...
ST. ;)
07.04.2011 09:26:00 | Pythonissa__