Tak jako pavouk na stěnách,
tak jak bezprostředně běží čas,
splétám sítě ze svých snů,
sítě jen nehmotných, vysněných dnů.
Stavím si budoucnost ze vzdušných zámků,
kráčím v nich na ostří světla a tmy,
stále jen bloudím, nevím co chci...
Ttaké se v sobě často nevyznám,anebo si lecos nechci přiznat.Hezky napsáno.
20.08.2006 09:00:00 | s.e.n