Ptám se

Já ti rozumím,umíráme od narození a zároveň žijeme všechny životy...a v druhém milujeme sebe a v sobě druhé...trpět pro lásku je lepší než necítit nic,utrpení je inspirace...možná když jí dáš prostor tak se to změní,milovat to je umění dát svobodu,moc to neumím...krásně píše o lásce Chalíl Džibrán v Porokovi...

26.04.2011 11:50:00 | la loba

to je mi líto..Ale to Ti nepomůže..to ty víš..můžu Ti jako sto dalších říct, že to spraví čas..Pokud chceš slyšet můj názor..čas neexistuje..je jen začátek umírání od doby, co se narodíš - doba existence Tvé reality. Když si vezmeš, že co živej organismus to jiná realita a přitom jsou na sobě všechny závislé..nebude to lepší..já nevim jak to vysvětlit..ach jo..je mi zle..a cítím se jak kdybych byl nějákej debil, co ji akorát sere tím jak ji miluje furt..debil co chodí po městě a brečí protože ho nechala holka..moc okolností, který zařídily to aby se ta holka pro něj stala nezbytnou součástí jeho života..

25.04.2011 23:11:00 | Lamorte

V patnácti jsem si fakt myslela že jednou bude líp-není...je to stále stejný,láska je droga...nedavno jsem volala v jednu v noci mýmu nejlepšímu kamarádovi a ptala se ho na stejné otázky...řekl mi že z poslední lásky se vzpamatovával 3roky,vzhledem k tomu že já za sebou měla 3dny moc mě neuklidnil:-)

25.04.2011 21:03:00 | la loba

Silné...

24.04.2011 20:21:00 | Elča