Tajná přání děvčátka
Tajná přání děvčátka
Smutek padl zase na mě,
oddávám se samotě,
odříkajíc si tvé rámě,
duši jako v nahotě...
Vzpomínám na časy děvčátka,
ošklivého káčátka,
o životním štěstí snila,
asi všechno promarnila.
Už nebyla děvčátko,
ni ošklivé káčátko,
vyrostlo z ní koťátko.
Žel někde nastal asi zkrat
a v každé lásce přišel zvrat,
z něj myšlenky nejčernější,
už ji nikdo nekonejší.
Cožpak láska je jen klam?
Já se vzdávat nehodlám!
Což pro mě nezbyl vyvolený,
co odprosí mě na koleni
a srdce své mi dá?
Moje zato dostane,
když svého se vzdá...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Nemůžu ti své srdce dát,
že ublížil bych ti se musím bát...
Snad jednou pochopíš mé činy,
věř, že stále v srdci nosím pocit viny...
...za to, že jsem ti srdce zlomil...
Ps: jen mě to tak napadlo při čtení tvé nádherné básně, ale ne vždy člověka vede k rozchodu jen to, že už nemá rád...Jsou lidé, kteří radši odejdou dříve než aby odcházeli po několika letech a způsoblili ještě větší bolest. Jinak, báseň opět moc krásná. Azazen
17.05.2011 11:53:00 | Azazen
...
vzdát se srdce? To ať ho nenutí ...
Láska je přec´ srdcí splynutí :-)))
...
24.04.2011 15:07:00 | Bambulka
