Podejte mi nůž,
chci podříznout svoje hrdlo,
teď už chápu hořkost lásky,
chci zestárnou ať mám vrásky!
Zabte mě prosím rychle,
já trpěla jsem dost,
chci konec, nemá cenu žít,
proč na tomto světě mám dál být?
Chci zapomenout kdo jsem
a co jsem s ním zažila,
bolest, ta bolest...dál proplouvat životem
a oddávat se s jiným něžnostem,
odpusťte mi...rodino, přátelé
já dál nemohu jít,
s tou bolestí se proplétat nedokáži,
již umírám, umíram žalem
vždyť ty si byl ten pravej
Vždy, když objevím podobnou básničku, říkám si, že to s náma chlapama ještě není tak zlý, když se krásné dívky kvůli nám tolik souží... Na druhou stranu, nedovedu si představit chlapa, který by stál za takovou oběť. A vzato ještě z jiné strany, s odstupem času se oběť položená na oltář lásky vždy jeví v jiném světle...
02.02.2006 12:33:00 | Bajaja