Barevné šmouhance

*

někde v tichém plenéru
postavila stojan
připravila plátno
barvy, štětce
a zahleděla se do duše mračna
co zakrylo žlutou

nesloží křídla
jen proto, že čas jde dál
a nikdo neví
kam mu vítr osud stočí
život je jako stálá premiéra
kde něco překonává věčnost
a cosi jiné
zvolna se vytrácí

slunce začalo už málem pálit
a tvůj hlas stále hladí
mluví o lásce
o půlnočních snech
jenž chráněny jsou vstřícnou tmou
o kráse oddanosti
těla i myšlenek
a o tajemství
připoutané ke kůži

barevné šmouhance
plní přidělený prostor
a tak
pomalu vzniká obraz
a jeho hloubka

*