Zafoukám chvíli, ať mě trochu máš
kováři živelný, utoulaný
Kéž k projížďce mi Palomínu okováš
bez sedla projedem´ skrze brány
*
Zafoukám ještě, pane můj divooký
Uhladím vlasy neposlušných trav
ať spočineme v nich do další sloky
po trysku hřívy cestou do enkláv…
*
Zafoukám celá, do poslední chvíle
než se v Tvé náruči zachumlám
do síly mužně ušlechtilé
A odsud s Tebou ke hvězdám…