Země zvaná Láska

Anotace: Co se může prohánět myslí dívce, která poletovala s hlavou v oblacích, než se poprvé skutečně zamilovala a ta láska jí ustřihla křídla a přichystala nepěknou srážku s realitou . . .

Nevím, co dál dělat mám,
co nejdál od bran utíkám.

Prchám před hrůzou
jíž skrývají ty brány,
kolem se slétají černé vrány,
zem je pokrytá padlou lůzou.

Nemám, kam jít,
nikoho tu neznám
a když se doznám,
už mě nenechají snít.

Budou jako ty!
Ty, co jsi zradil důvěru mou,
sebrals mi mé sny,
ukázal, co je za branou.

Mohla jsem žít svůj život sladce,
jak chůvy a matka chtěly.
Vyrůst v něžné pohádce
aniž by myšlenky mé potemněly.

To bylo, když ještě malá byla jsem,
to krásně se mi žilo,
nevědomost mě chránila před děsem
a pak se to zlomilo.

To když jsem vyrostla
a potkala TEBE!
Jen kvůli tobě jsem zahlédla
krvavé nebe.

Ale stvůrnost něčím lákala mě
a ty jsi jí nebránil,
nechal jsi ji klidně obejmout mě
a ukrutný žal jsi mi způsobil.

Nechal jsi mě ochutnat
tu hořko-sladkou chuť
a já teď nemohu se odpoutat,
byť tráví mě jak rtuť.

Chci mít sílu odejít,
opustit tuhle hříšnou zem,
nechci se nechat opojit
jejím hrubým přízrakem.

Chci ji opustit, ale nemohu,
jak s krutým úsměvem mi říkáš,
já tolik chci, ale nemohu
a ty jak osel hýkáš.

Nenávidím tě za to, jaks mě ponížil,
vytáhl mě sem falešnými sliby.
Tušíš vůbec, jaks mi ublížil?
NE! A já už vidím své chyby.

Neměla jsem ti naslouchat,
když tak sladce vábil jsi mě sem,
měla jsem nechat ti natloukat,
dokud mohla jsem.

Teď zavřely se brány
od mého dávného světa.
"Já nevrátím se zpátky!"
Zní ta osudová věta.

Ty nechceš mě,
byť jsi mě sem vylákal.
Nechceš mě,
ale já vím, že jsi nelhal.

Okusila jsem totiž chuť této země,
tu děsivě krásnou sílu,
jenž sálala chvíli i ze mě,
než utopila se v jílu.

Tohle stojí mě mnoho sil,
když nechávám zavřít ty brány.
Kéž bys nebyl na mě promluvil
a nic nebylo mezi námi.

Mé tělo říká:"Ne!"
"Nechoď nikam pryč!"
To nehezky dopadne,
vždyť cítíš svůj chtíč!

Ano, cítím, že pravdu má,
ale přesto odcházím,
ani mysl má už nedumá,
zda se životem správně zacházím.

Zavírám brány navždy
té kruté a krásné země,
nechci se vrátit NIKDY,
to radši ať je po mně.

To kvůli tobě opouštím
tu zemi zvanou Láska,
ale já ti odpouštím,
vždyť nebyla to sázka.

Já vím, že úmysl to nebyl zlý.
Však stalo se.
Čas se nevrátí
a Slunce nezastaví se.