Noční ukolébavka

Slunce rozhodilo narudlé vlasy,
Země červánky hltavě pije,
odhaluje všechny skryté krásy
a nahá touhu svou do těl šije…

Za obzor ulehá a dýchá jemnou vibrací,
hory v záchvěvech odhazují bílý šat,
moře je plytké a v příliv se obrací
a já čekám, kde se vynoříš…
…bych mohla už klidně spát…

Zvedá se aorta…oči své přivírám
a hádám, kde jen budeš se mě dotýkat,
do horkých dlaní dech si nabírám,
měsíc se nade mnou už začíná vysvlíkat…

Toužím po Tobě…a oheň nebezpečně pálí,
křivka Velkého vozu se vychyluje dráze,
modlitby kostelních zvonů zní nám v dáli,
jsi ta láska pravá, hluboká…a není to jen fráze…

Čas už čistou půlnocí v nebesích kmitá
a zrychluje oddechy motýlího prolínání,
stádo ospalých beránků po cestě cupitá
a já šeptám…tak přijď mi je už spočítat…
…pasáčku mého usínání…

…dřív než Slunci upadnou narudlé vlasy,
než Země se do noční tmy půjde uschovat,
než odhalím všechny své skryté krásy
a najdu tisící důvod, proč Tě milovat…