Denně máš na talíři
Slunečnice
před večerem se
nad horkým čajem štěstí
naklání z hrnku
neskloní se neotočí
za jiným sluncem
Neumím to s barvami
neovládám paletu
jako Vincent
namísto ucha v šátku
budu raději navždy naslouchat
Zkouším svými slovy namalovat
dát z lásky
Slunečnice
pro jedno srdce
nevím nevím
jak se mu bude líbit má neumělá
Slovečnice
Každý umíme něco jiného a tím jsme jedineční a také přitažlivější pro toho, kdo o nás stojí. A můžeme dát cokoliv a vždy to potěší... třeba i kytku lučních květů, tak zdánlivě obyčejnou, ale vždy záleží na okolnosti, která z ní tu neobyčejnost udělá...
05.05.2011 09:35:00 | labuť