*
posbírej rukou vlnky
kytici z nich uvij
zavaž mašlí z duhy
a polož k nohám
své paní a lásky
snad její srdce
nad tebou bídným
smiluje se
a rozkáže ti
do konce světa jí milovati
pak snad
z jasných hvězd
utká lásky sladký řetěz
tvou touhu jím omotá
a k sobě přiková
poklekni
a písní
oslav její čin
a ještě učiň slib
že žádných
nedopustíš se vin
*
...a ještě učiň slib...
potom šup do peřin.
Hloubka Tvého závěru tam sice není, ale... když já prostě někdy nedokážu odolat (vždyť už mě znáš :-)
11.05.2011 14:58:00 | Šerpík 1
již řada kytic uvitá
postupně uvadaly
jak básně do čítanek
kde byl ten slabý článek
proč neobměkčí skály
slza zbytečně prolitá
bez písní, radovánek
sliby se nekonaly
slov vyschlá koryta
jen touhou přikrytá
a úsměv přiospalý
a nedopitý džbánek
***
Jiří
06.05.2011 21:12:00 | j.c.