..pro/rock..

Anotace: věnovaná

Srazili jsme se v rockovym klubu
kde rezonovaly i štekly od mých bot

A že mě nohy bolely, tak sáhnul do svých zubů
vyndal si stoličku, prý; jestli je mi vhod?...

Řek´: „posaď se tu klidně na chvíli“

Pak zmizel dřív než dozvuk jeho kroků
co zvláštně vrzaly / a v tom se nemýlím

Stěny už tekly potem reparónských boků
i chechtaly se ústy plakátových hlav
A spáry cihel vzdychly si / vzrušením u hardrocku

On jedním gestem rozestoupil dav
v rukou měl kytaru, jak jeho dobrý zvyk
a v druhé něco říznosti od plamenného moku

V očích svou výzvu s drzostí i potutelný smích

Pohladil strunoví, můj jazyk v ústech syk´
a v subtropické místnosti mi klín zapadal sníh…

Zahrál jak vítr v bouři šera k nebesům

A panoptikum lidských svící ztuhlo na povel

Přitáhnul si mě k sobě blíž a blíž si vtáhnul k rtům

Korzet má ňadra šněroval, ten hadí nepřítel
měl jedu málo, pevný stisk a kůži na tělo
Pod horkou dlaní vztyčil hroty nenasytných žen

Jazyk už s jeho tanec vlál bez rytmu s kapelou

On do té mokré debaty šept; “Já jsem okouzlen
jak Tvoje ústa chutnají, jak umí vyprávět
už dávno hledal jsem Tě pod kamínky cest

Jen kvůli Tobě putuji a prohledávám svět
abych Tě dneska právě zde, moh´ ulíbat a svést…“