Dvě Cesty

Proč si zase nalhávat,
že je všechno, jak má být.
V našem srdci, v naší hlavě,
že neděje se vůbec nic.

Dostat jednou malou šanci,
poznat tvojí osobu.
Třeba změním názor na Tebe
a ta poblázněnost půjde pryč.

Se zlou se právě teď potýkám,
na rozhraní těch dvou cest.
Každá odlišnou životní poutí,
čím mám se nechat vést?

Jednou pocítit ten pohled,
vzpomínku na něj u srdce hřát.
Vědět, že jsem Tě zaujala,
pro tuhle chvíli nemám,
co víc si přát.

Rozum radí,
levá je ta Pravá.
Jistotu a realitu zaručuju.
Srdce zase,
že pravá je sice mírně vratká,
ale potom dojdu ke štěstí.

Tak čekám na ten den,
kdy nadejde ten čas.
Přijde ta rozhodující chvíle
a já vlastně zjistím,
jak ten svět vlastně funguje.

Vím, že se potřebuji postavit pevně na zemi.
Sny ztrácejí svou kouzelnou podobu.
Pochopit sama sebe, svoje okolí
a taky svoje potřeby,
co že to doopravdy vlastně chci...