Neznáménu

Anotace: Popravdě, asi si kde kdo pomyslí, že jsem cvok, ale... Jela jsem domů trolejbusem a ve předu seděl krásný muž. Když pak vystupoval, očima na mě mrkl a já byla plná smíchu... Nějak mě zaujal a napadla mě právě tato báseň... Možná to ne každý pochopí, ale..

Už je to dávno,
co ze snů tě znám.
Už je to pár let,
co jsi se na mě smál.
Uteklo spousta vody,
než jsem tě znovu našla
a neuplyne ni minuta,
než si mě najde tvá láska.

Teď to píšu
a teď to vím,
že se moc nepletu
a že si dost zakusím.
V tvých očích kvete má budoucnost,
v mých leží tvá kariéra zářivá,
náš život splyne
a já budu marnivá.

Žíznivá po tvých polibcích
a tesklivá po tvých dotecích.
Budu klesat v depresích,
když mě jen na chviličku opustíš!
Za nocí bezedných budeš mě objímat
a laskat mé tělo v náručí...
Chci být zlíbaná tak,
že i hvězdy zblednou závistí...

Co dodat jen?
Snad-že to není jen sen.
A že se to stane,
možná i stalo
a úsměv tvůj zasáhl
celé mé tělo.
Zvednuté obočí
a smích v očích...

To je to, co v tom snu vidím
na co neustále myslím!
To je to, co mi brání ve spánku-
tvá tvář a tvá vůně santalu.
Však na ten tvůj úsměv nezapomenu
a na tvé oči také ne.
Budu stále doufat,
že se znovu potkáme...