Anotace: o lásce
Zapouštím kořeny do tvého života,
ukrojím ze Tvého největší krajíc,
jsi ze všech domněnek jediná jistota,
od Tebe dostávám vždy něco navíc.
Na miskách Vah své myšlenky třídím,
andělé bojují s nástrahou ďáblů,
snažím se uklidnit, budoucnost šidím,
žít se má v radosti, je konec trablů.
Mám ráda soulad a harmonii duší,
miluju rozkvetlý, provoněný byt,
tvé něžné doteky vždycky mě vzruší,
v mém nitru čeká horký dynamit.
Umím Ti ochladit rozpálené čelo,
pohladit bolestí zkřivenou tvář,
složím z tvé představy lásky leporelo,
rozpálím city, jsem chronický žhář.
Líbí se mi první strofa, dál už je to na můj vkus moc přebujelé, patetické...
14.05.2011 08:21:00 | Severka
krásně zapouštíš kořeny
to vzdušné ženy nerady dělají
nab pak jim srdce krvácí
tak jen do květů oděny
se skrze plíce v nitro vkrádají
a potom láskyplně vanou v oblacích :))
13.05.2011 13:44:00 | šuměnka
láska je dar nevratný
a občas si pohaje
na loži posvátným
než vstoupíš do ráje
13.05.2011 10:15:00 | vodnař