Jakmile vidím slunce krásně zářit,
a vítr mě hladí svými melodiemi,
začíná se vždy i něco dařit,
člověk má chuť se smát.
Jenže počasí je nestálé,
stejně tak i život,
a tak nadále,
moje srdce doufá,
v lásky skvost.
Až zas začne pršet,
a slzy budou po tvářích stékat,
chci od tebe slyšet,
že mě máš rád.
Bohužel jen moje srdce bije,
a to tvoje je hluché,...
já bloudím dál,
jako opuštěný vlk, který vyje,
stále sám.
Třeba to jeho také bije,
jen se to snaží jaksi skrýt,
tišší je jeho melodie,
neví, zda může Láskou žít.
Pokud se člověk jednou spálil,
nese to svoje ovoce
a když se touhám Lásky vzdálil,
neví ještě, že i on chce
vrhnout se zas do dravé řeky,
která se Láskou nazývá,
pokud byl sám již dlouhé věky,
z vážného vztahu snad strach má...
Protože jsem už trošku v obraze, vycházím z vlastních prožitků. Někdy chlap potřebuje hodně odvahy, aby upřednostnil Lásku na svém žebříčku hodnot, když už se někdy spálil. Pokud není založením hazardér, někdy mu dost trvá, než se k té riskantní operaci odváží. Někteří muži bývají v podstatě velmi plaší...;o)
19.05.2011 10:20:00 | Kozoroh 1