Nemohu si pomoci,
tolik moc Tě miluji.
Ale vždyť jsem jen člověk
a také občas chybuji.
Chybuji já a chybuje i mé srdce...
Nevím...
Miluji Tě, moc,
ale zřejmě Ti to nikdy nebudu moci dokázat.
Jenomže mé srdce si vybralo právě Tebe,
kdybych mohl,
vynesl bych Tě třeba až do nebe.
Pomalu ztrácím sílu,
už dlouho mě bolí srdíčko,
proto Tě moc prosím,
všímej si mě maličko.
Ale pokud to tak nechceš,
nemůžu tě nutit.
...třeba se někdy s myšlenkou na Tebe
přestanu ráno budit.
Třeba na Tebe jednou definitivně zapomenu
a třeba si už na Tebe nikdy nevzpomenu.
Ale já vím, že se tohle nemůže nikdy stát,
třeba je mým osudem v noci se mi o Tobě stále zdát.
K básni samotné....obraty jako tebe a nebe, srdíčko a maličko si pro příště už vyškrtni z hlavy a snaž se o lepší obraty...
Jinak obsah básně byl dobře napsán, což se málo komu povede, st...
a ps: však ona přijde láska jiná, ta se kterou máš být
19.06.2011 12:01:00 | whiolet
Krásné... mrzí mě, jak to dopadlo:( I mě se to stalo, to asi všem, hlavu vzhůru :)
13.06.2011 15:00:00 | Matsuyama Tatsuko-chan
To je asi velká chyba,bát se něco říct do očí.Jenže asi každý z nás váhá a pak lituje okamžiku kdy to mohl právě říct,či udělat.Napravit jde vše,ale už to asi není to pravé ořechové...viď? :))
12.06.2011 09:51:00 | Kett