Zašla jsi lásko má na kočičí rez
Ústa co nekřičí, s ladností kočičí
K výkřikům skrývají, němý klíč potají
Neznají hřích.
Neznají smích.
Skořápky letních dnů, hladina leknínů,
ukrývá mateřsky, citů Tvých odřezky.
Rozfoukaných
Rozprodaných
Jak světýlka na moři, zhasnou a dohoří,
milostná vzplanutí, zátylků labutí,
A z moří je dřez,
Zemřel na rez.
Moldánky pod víčky, obouvej střevíčky.
Láska má uvadla, neptej se zrcadla,
kdo krásnější,
kdo čistější.
V zčernalém závoji, pohledem uhnula,
déšť slzí po boji, skropil má strnulá
ústa co nekřičí, s ladností kočičí
Skrývají hřích,
Skrývají smích.
Ano, skuteně perfektně podané, ačkoliv smutek na mne dýše... ST!*** je víc, než na místě.
21.05.2011 16:49:00 | NikitaNikaT.
...
jak svíčka bez kyslíku
/dohořela/
a chodba bez úniku
/osaměla/
...
Krásná i ve svém smutku ...ST
21.05.2011 16:08:00 | Bambulka
hezky..vykreslený smutek....jestli je hezky to pravé slovo..asi ne....peří v téru namočené..je to co mě napadlo po dočtení Tvé básně...stejně černé ...
21.05.2011 15:36:00 | Noc17