Květomluva

Nejprve narcis nesu ti s úsměvem,
koho by neupoutal tvá krása?
Zůstaň stále taková.

Obrázek pomerančovníku,
odpověď tvá.
Mou lásku si musíš umět vydobýt.

Já orchidej ti dávám.
Je možné tvé srdce obměkčit?
A růži rudou do vlasů ti vplétám,
miluji tě.

Šeříkem voňavým,
můj pokoj ozdoben.
Miluješ mně opravdu?
Není to jen sen?

Bílá kamélie říká,
že rozkošná jsi.
Lilie do zlata jen pro tebe září a
vroucná je má láska k tobě.

Já tobě fialu, jarní a krásnou
a ty mě hyacint.
Milujeme se. Srdce mé náleží jen tobě,
na oplátku dáš mi své.

Pod vlašským ořechem
sytíš nové naděje ve spokojený život.
V čerstvém senu vím,
to ty přinesla jsi mě štěstí.

Tulipán žlutý v zahradě, podívej.
Ve tvém úsměvu je slunce.
Afrikán přizvukuje, on ví.
Nepřestávám tě milovat,
mé srdce nezná falše ani nevěry a tluče jen pro tebe.

V žitném poli
po tobě toužím.
Tam chrpa modrá prozradí tvým očím lásku.
Jsem šťastný.

Věnec vavřínový
zakončí rozhovor polibkem a...
... a čistá láska vítězí.