Byla to náhoda,
jakých život je plný.
Kráčela po pláži,
na břeh narážely vlny.
Divoké jako krev v jejích spáncích.
Snila nejen o pobřežních váncích
hladících její kůži.
Vtom ji spatřil –
rozkvetlou něžnou růži.
Náhle i v něm rozhořel se svět.
Chtěl pohladit ten tichý smutný květ.
Jejich oči se střetly na chvíli.
Jako by k sobě dávno patřili.
V tu chvíli krátkou věřili…
Lásce na první pohled.
Stačil pohled jediný,
stačily jen vteřiny.
A už byla na světě…
tyhle lásky jsou hodně bolestivé,krátké,ale nádherné a nezapomenutelné,jsou kořením života,bez nějž by byl svět jen chudou zahrádkou...
30.05.2011 12:59:00 | Mates.21