Hroby lidských srdcí

Má láska už leží v jedné z dalších jam,
ve kterých dlí srdce pro tisíce dam,
srdce těch kteří chtěli pro lásku se dát,
srdce těch kteří pro lásku nechtěli brát....

A tak vzali jen sobě to co v hrudi jim bylo,
stalo se však že uvnitř již nic nezbylo,
nic co by nutilo jejich slzy z očí téct,
nic co by nutilo dívkám květiny nést....

Všechno co zbylo je díra v hrudi,
zbyly jen dotyky co na tváři studí,
zbylo jen prázdno v tom co bývalo duší,
ten kdo to zažil už co přijde tuší...

nepřijde nic co by ukojilo nás,
nezpraví to už ani všemocný čas,
zbyly jen schránky a studená těla,
zbytky toho co žádná dívka nechtěla ...

...a tak otevřít schránku a pustit vše ven,
pro některé touha, pro jiné děsivý sen ...