Rosa
Rosa
voníš mi s ránem průhledná
jak první padlá rosa
když ke mně něžně přichází
postava pouze stínová
nahá
a nestydatě bosa
jak zloděj ve tvém údolí
prozrazen
vším nekončícím časem
vykřiknu tvoji ozvěnu
hledám
a beru si tě za ženu
teď umlčen tvým hlasem
dvě těla věčně zápolí
šeptané ano
před posledním tvým stenem
zapadnou zuby v soukolí
když pohrdnu tvým věnem
voníš mi láskou po bouři
krajino
odkrytá deštěm
vyplač své smutky do polí
naposled,
společně přece můžem
vzpomeň si
já dávno jsem tvým
...mužem
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Když muž píše o ženě, kterou miluje, vždycky je v tom poezie. Ale někdo to dokáže tak, že i cizí žena, zastaví svůj krok a čte s povzdechem a okouzlením. :-))
21.10.2012 16:53:34 | Lenka Krásnodvorská
Vysočinou se nese tvůj hlas,
opěvuješ co jen vaše je zas,
" My můžem, tys má žena, já tvým mužem "
ST
03.06.2011 21:41:00 | Kars
