Naposledy...
Naposledy...
Anotace: Líbat tvé rty, je jako chodit po žhavých uhlících, a pro mětudíž momentálně nemožné....
Polib mne,
zkus mně vnímat...
Dotkni se,
mého srdce...
Lehce,
jako bych byla z cukru....
Šeptej,
mi ty krásný lži....
Ach, lásko,
prosím, aspoň naposled....
Jako tenkrát,
když jsme si na nic nehráli....
Smáli se,
světu....
I Lidem,
co nadávají na lásku....
I těm,
který ji berou...
Až příliš,
vážně....
Jenže,
ten cit....
V nás,
někdo ztlumil...
A není nám pomoci,
stojíme vedle sebe....
A přesto jsme si,
tak strašně vzdálení....
Oheň se uhasil,
jen ješitnost v nás...
Doutná,
dál....
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ta rána bolí a není třeba v ní nožem ještě kroutit, ubližuješ si ... Ale krásne počteníčko, byť strašně smutné ...
19.06.2011 22:38:00 | kasparoza
I nám někdo přehodil výhybku..
Už nikdy nebude v polibku
Ta nezhašená
Vášeň
Cesty se spojí, či rozpojí?
Nás bude už bolet obojí
Už s námi nekráčí
Láska
10.06.2011 01:05:00 | Trinity666
Lásky hudby ztlumené
srdce jak rozpůlené.
Mám to obdobné...
Snad čas přidá na volume
06.06.2011 07:48:00 | E.T.Jane
