Šeptám do ticha
slova která nikdo neslyší
proč si vždy ublíži
jen ti co jsou si nejbližší.
Smutné oči mám
v nichž vidím minulo
s bolestí vzpomínám
na světlo, co zhnasnulo.
Šeptám do tmy
otázky, které neslyšíš
kde skončilo spojení v my
proč už na mě nemyslíš?
Smutno v srdci mám
když v hlavě nosím tvoji tvář
všechna světla zhasínám
a věř, neumím být lhář!
Největší emoce v nás vyvolávají ti nejbližší. A tak jim nejvíc ubližujeme. Ale pak přijde čas, kdy jim dáme ze sebe to nejlepší.
09.06.2011 07:58:00 | E.T.Jane