Sonet třetí

Držím v ruce modrou tužku
Myslím její tuhou
Píšu znělku pro Lidušku
První jako druhou

Neznáme se rovnocenně
Vím jen že je živa
Potkávám ji dennodenně
U půllitru piva

Oba stejně malí páni
Teď mi nikdo nezabrání
O Lidušce verše psát

K Lidušce se budu vracet
I když už mi bude dvacet
Jí jen šedesát.