Ať si všichni myslí své
a říkají si cokoliv,
tady už to nikdy
nebude jako dřív,
ať vítr nám píše
prázdné stránky do herbáře
a smutek si dýše
nám pod polštáře,
ať překážky se vyloudí
a postaví svůj hrad,
já nehodlám utéci,
já už světem nebloudím,
my jsme dva a pořád
na všechny věci,
na celý svět,
na větší,
než si myslíme,
už jsme dva
na tisíc vět
a milion povzdechů
v slzách a bolesti,
na milion nádechů
radosti a štěstí,
už jsme dva,
svázaní stuhou,
měňavou duhou,
propleteni
vírou v nás,
ponořeni
v krajce andělů
z dálavy spás,
už jsme dva,
jedna duše,
co zesílí
a odletí,
dvě těla motýlí
na jednom okvětí,
už jsme dva,
na všechno,
od Země a výš
a výš
a výš…
Určitě
souhlasíš…
ať si všichni myslí i říkají co chtějí
oni můj život nepijí a ani nejí...
26.06.2011 21:16:00 | šuměnka
...určitě souhlasím
se vším v té básni napsaném
a moc rád se takovému krásnému dílku oddávám
je to moc fajn být na všechno dva, na všechny radosti i smutky
na všechny starosti, prohry, i vítězství a na dobré skutky
jsi má duha co nemá konce, a po celý zbytek života bude mě vést
krásnými barvami záříš, když mě svádíš, i hladíš
do oči mi hledíš, hypnoticky jako vždycky
na nich ti vidím, že tvá láska ke mě nezná mezí
moje k tobě taky ne, a nikdo neví kam až sahá
souznění dvou lidských srdcí
21.06.2011 18:35:00 | JohnyD.
Tak to je dobře, ve dvou se to lépe táhne, zvlášť, když jedno srdce po druhém prahne a naopak:)).
21.06.2011 18:01:00 | CULIKATÁ
Tak to je dobře, ve dvou se to lépe táhne, zvlášť, když jedno srdce po druhém prahne a naopak:)).
21.06.2011 18:01:00 | CULIKATÁ