Modrý dům

Až budeš mít cestu kolem modrých zdí
a toužit po siluetě v oknech
rozsvícených,
až Tvůj pohled zapadne do závěje touhy,
a Tvé dlaně studené budou chtít
zahřát,
tak neváhej a přijď já čekám.

Až budeš rozvrásněna pocity stesku
po vyšlapané pěšině dob minulých
neusínej v rozhodnutí,
blázni spí s otevřenýma očima
a já čekám
na Tvůj dech, sám , víš.

Až budeš mít pocit, že vlaštovky odlétly,
a mráz spálil květenství jara,
nauč mě líbat, prozaicky..
Já pak roztaji v tvých bílých dlouhých dlaních
jsem šťastný, že mám Tě
jsem šťastný, že miluji Tě...