Trojuhelník

Ta díra uvnitř z ocele,
studí a vůbec nehřeje.
Tvrdá jak kámen - nekonečně,
a všechno netrvá - já vím - věčně.

Volba je těžká, tak jak dál?
kdo v tomhle Tebe přemlouval?
A rána krvací, sil už moc není,
nemůžu najít pochopení.

Ztrácím co měla jsem, ztrácím se sama,
maximum v "milovat", jsem přeci dala.
A místo toho vně temnoty,
se rozpadá MY na já a Ty.

Bolí to více, než zdálo by se,
pokud vím, říká se tomu krize.
Jediné vědomí - co teď vím,
že nevím zda to ustojím.

Bojím se.