Chybíš mi,
a kdykoliv zavřu oči...
Lavina slz,
mluví místo mě...
Odpustit,
je někdy snazší...
Jenže zapomenout,
už tak snadno nejde...
A déšť smyl všechny slanné kapky,
ale kdo smyje ty moje šrámy na srdci?
Sebepoškozuji,
naše sny....
Tak jako ty,
jsi tenkrát ničil ty mé...
A Dusím se,
tvojí láskou....
Pod řekou plné hořkosti,
sčítám své bolesti...
Pod přílivem lásky,
kladu si pořád ty stejné otázky...
A jsou,
o nás dvou.
znám podobné pocity
a nejspíš kždý zná
každý si prožil
a okamžiky odžitý
Tě zvednou z dna
zas znovu ožít :)
04.07.2011 19:01:00 | šuměnka