Na dně moře

1)Roky ztrácejí se v jistotě a láska v lhostejnosti. Pevnost – jako bárka na vodě, v moři plné zlosti. Zpáteční cesta je přístupná, jako změna minulosti. A já odmítám být střízlivá, když pravda bývá v opilosti.

Ref.
No tak řekni. Jak moc míval jsi mě rád? Kam vzpomínky v „miluju Tě“ sahají? Proč mám zájem mít, nadále Tě znát? A věřit, že slova váhu mají. No tak řekni, proč o Tebe mám stát? Když lži důvěru pohltily. Ne, nechci se dál ptát, již dávno v mě se zahojily. Naděje Tebou slíbené.

2)Úsměv na tváři vytváří stezku, když cítím Tvůj stesk Tvé volání. A ač modré oči za rozbřesku, působí v hrudi pukání. Já se nevzdávám.
Vždyť já vím, že jednou ráno přehluší, stesk po Tobě. A až moře slova utěší, pak bárka na vodě. Se ztratí.

Ref.
No tak řekni. Jak moc míval jsi mě rád? Kam vzpomínky v „miluju Tě“ sahají? Proč mám zájem mít, nadále Tě znát? A věřit, že slova váhu mají. No tak řekni, proč o Tebe mám stát? Když lži důvěru pohltily. Ne, nechci se dál ptát, již dávno v mě se zahojily. Naděje Tebou slíbené.

Na dně moře pohřbené.