Rakovina

Anotace: Jak zhoubná nemoc vstoupila do lásky

Rakovina

Kosí zpěv

Naše kroky zněly tiše na šedavém chodníku
a každým krokem, jsme se vzdalovali skutečnosti
Stále více a více, jsme se blížili snu
jenž jsme chtěli prožít ve stavu bdělém
Došli jsme do nedalekého parku
kde se nám každá minuta zdála věčností
Se vzrušením jsme naslouchali hlasu milostnému
jenž neměl slov a byl přerušován něžným polibkem

Vůkol nás byla jen příroda, jarem vonící
se zpěvem ptáků a kosím sólem
byli jsme párem okolo sebe nic nevnímající
protože v té chvíli, byl pro nás park pustým pólem

Již byla tma a my jsme se museli vrátit zpět
Držíc se za ruce, jsme kráčeli k rozloučení
Aniž bychom řekli pár vět
bylo slyšet přání
aby takových chvil, bylo co nejvíce
a to po dlouhý čas
Jak dlouho budou spojena naše srdce
zaleží však jen na nás

Samota

Den je krásný, plný slunce
a přesto je má duše zahalena tmou
Všude potkávám milence
Jen já jsem sám
protože nejsem s tebou
Proto v srdci smutek mám

Každou volnou chvíli chodím cestou
kde nám kos o lásce zpíval
Ten den jsem měl pocit, že jsi mojí nevěstou
proto jsem tě tak jemně líbal

Prožívali jsme spolu krásné chvilky
a proto bylo velmi kruté
že jsem po mnoho dní neviděl plamínky
jenž jsou v očích tvých ukryté

Té noci letní

Kráčeli jsme mlčky vedle sebe
Nad námi hvězdami zářilo nebe
Najednou jsme se zastavili
do očí si pohleděli
a k sobě se přivinuli
Tvé krásné hnědé oči jsem měl před sebou
a četl v nich, nepouštěj mě, chci být s tebou
Z pod mraku vyplul měsíc a jasně svítil
Ty jsi přivřela víčka a já tě políbil
Oběma se nám zatočila hlava
Pod nohami nám voněla tráva
hebká jako mech
na kterou jsem tě pokládal
slyšíc tvůj zrychlený dech
Té noci letní
jsem se s tebou miloval
až do svítání
Kráčeli jsme mlčky vedle sebe
nad námi slunce zářilo
a mé srdce bilo již jen pro tebe
a to tvé jen mě patřilo

Den pro dva

Přírodní krásu mýtiny lesní
ruší deka kostkovaná
na níž dvě nahá těla leží
Ticho lesa jim krásně zní
Jejich těla dlouze pomilována
jsou stále svěží

Vysoko na modravé obloze
krouží dravý pták
svoji kořist hledaje
milenci se opět oddávají své touze
bez ostychu, že je spatří něčí zrak
protože hluboký les, je kryje

Slunce se již sklání k obzoru
Dravý pták si do hnízda sed
Ke spánku se chystá les
milenci večeří v bistru
Pijí víno, silní jako jed
popíjejí kávu, on s cukrem ona bez

Den zhasl svíci svoji
Nastala noc plná hvězd a měsíční záře
Milenci si řekli, že se milují
a rozloučili se polibkem na tváře

Vzdálená

Voda v řece kameny obemílá
v zákrutách se točí
Já sedím na jejím břehu
a myslím na tebe má milá
Vzpomínám na tvé oči
dívaje se vzhůru na oblohu
jsi tak vzdálená
jako této řece moře
a přesto jsi má
poprvé poznávám pocit
rozbušeného srdce
když moje tváře
hladí tvoje ruce
za což tě chci na rukou nosit

Podzim

Příroda se chystá k zimnímu spánku
Listí na stromech září všemi barvami
Rád bych se tou přírodou procházel
držíc za ruku svoji milenku
Nad rozoraným polem poletují havrani
Brzy ráno již, pokrývá jinovatka zem
Chtěl bych se přitulit ke své milé
jenž by mě hřála svým tělem
Má milá je skrytá v dálce
a já věřím, že jako já
je věrná naší lásce
Čekám na den
kdy ji spatřím
Těším se na okamžik
kdy mé rty chladem ztuhlé
rozehřeje její polibek

Noční pláč

Samota, stesk a zoufalství
svírají srdce mé
Nic již nezastaví
slzy, jenž se do očí tlačí
Jsou horké, až pálí
Musím trpět, protože miluji
až mé srdce láskou bolí?
Ne!
O svém osudu sama rozhoduji
Každý mě dává několik rad
jak se mám zbavit
toho, kdo mě má rád
o jehož cit se mohu opřít
Byl by to krok zpátky
zpátky do prázdna
Zavřela bych si vrátka
abych mohla být šťastná
Byť jen malou chvíli
On můj život
může trvat jen mžik
S ním bych jej ale mohla prožít
ano, prožít a ne přežít
Štěstí, lásku, srdce mě on daroval
Je málo žen, jenž muž takhle obdaroval
Já jsem jeho dary přijala
on přijal dary mé
a tak se milujme
navzdory všem

Být, či nebýt

Ve tváři je vidět hluboké zamyšlení
V hlavě otázka zní
Být, či nebýt
Odpověď jednoduchá není
Co mohu od života chtít
Mám právo ještě na zamilování?
Nebo mohu o tom jen snít?
Kolik mě vlastně zbývá dní?
Možná z nich pár let může být
Na těch pár dnů mě stačí snění
ale těch pár let bych chtěla prožít
Na tom přece nic špatného není
že chci lásku po zbytek života mít
Není to snad každého přání
v něčím srdci být?

Nemoc

je ráno
milované i nenáviděné
Bolest mi projíždí celým tělem
Chci spát a spát
Zaháním bolest práškem
Musím vstát
Čeká na mě ten, jenž mě má rád
jenž se o mě strachuje
Náš společně trávený čas
jsou zářivé chvíle
mezi bolestí a koncem
Chvíle, které jsou překrásné
a nezaměnitelné
Nikdo však nemá tu moc
aby pověděl, jak dlouho bude trvat
než nade mnou zvítězí má nemoc

Otázky

Kde jsou oči
plné něhy a milostných plamínků?
Kde jsou rtíky
s příchutí zralých jahod?
Kde jsou ruce
jež jsem s rozkoší líbal?
Kde je hebké tělo
jenž hřálo v milostném objetí?
Kde je sametový hlas
který šeptal slova milostná?
Kde jsou krásné chvíle
strávené ve dvou?
Nás opět osud spojí
až za mnoho let
Bude to v ráji
až opustím tento svět
Ty jsi odešla dříve
ale ani ten čas nejdelší
nezlomí mé srdce
Zůstanu věrný naší lásce
Zatím odpočívej v pokoji
má nejdražší