Červencová jitra

Zakrouží křídla oblohou,
slunce pozvou ven.
Růže se lehce zavinou,
vůni dají v plen.

To lidské nitro raněné,
útěchu v jitru hledá.
Milostné ráno zmámené,
na srdce člověku sedá.

Právě se víla probouzí,
z nebe verš je čten.
A vítr ho pak roztrousí,
torzo zbude jen ...