Zlatovláska

Anotace: Původně to měla být rozsáhlá kompozice s několika rovinami. Nakonec jsem z toho, co zbylo, vypreparoval a poskládal tohle. A taky už je hodně vousatá.

I.
Svíčka už dohořela, konec psaní,
dopadlo tělo na postel,
do rána potom v polospaní
jsem Zlatovlásku uviděl.

Ach, bože, dej mi chvilku spánku,
než slunce vstoupí do oken,
vždyť tahle noc má na kahánku,
spát nenechá mě bílý den.

Ta tvář se vryla do paměti,
ty vlasy ve snu zazáří,
do noci šeptám: "Jakpak je ti?",
mlčenlivému polštáři.

II.
Venku si tančí kapky deště
na chodníku i na střechách,
mraky se svírají jak kleště,
a po krku se sápe strach.

Sklo od pohledů unavené
jak oko velké Medúzy,
a za ním nebe zamračené,
chodec, jenž mokne při chůzi.

A náhle - na chodníku stojí
zapomenutá dívenka,
schoulená, snad se kapek bojí,
osamělá a malinká.

Tak vyběhnu jen v bačkorách,
křiknu: "Chci dívku schoulenou!",
jako bych na zeď házel hrách,
odpoví prázdno ozvěnou -
nou - nou - nou…

III.
Ta dívka zmizela jak dým,
jen prázdno zůstalo tu po ní,
sny, které nikdy nedosním,
a nebe, které slzy roní,

a ta tvář, trochu povědomá,
která snad byla dřív než svět,
a mlčenlivá vodní clona
a touha někam odletět,

někam, kde slunce nevychází,
a kde noc trvá nekonečná,
schovat se někde v lesním mlází
a vzpomínati na tvář ze sna.

IV.
Noci jsou dlouhé bez tebe,
víčka se zavřít nechtějí,
kdekdo chce přijít do nebe,
a já mám peklo raději.

Bez smutku žít a bez bolesti,
- co bylo by to za život? -
vždyť vedle pekla poznáš štěstí.
Zajdeš si někam na pivo,

a potkáš spoustu nových tváří,
z některých trochu zamrazí,
je jich víc než jmen v kalendáři.
Kdo z nich tě jednou podrazí?

V.
Já vím, že nejsi Zlatovláska,
po flámu k ránu vysněná,
prchavý dárek od žluťáska,
jako on v síti chycená.

Ach, nejsi, nejsi Zlatovláska -
- co záleží mi na jménu? -
zašeptám, že jsi moje láska,
než utečeš mi k jinému.

Dal jsem ti jméno Zlatovláska,
ukradl jsem tě z pohádek,
jen malou chvilku jsem tě laskal,
než vrátila ses nazpátek.

VI.
Moje ruce se něhou třesou,
nemají koho obejmout,
a ani kříž svůj neunesou,
někde si najít tichý kout,

na chvilku jenom zavřít oči
a víckrát se už nevzbudit,
vždyť svět se jenom pootočí
a bude klid,
a bude klid.