A tak jen dívám se,
jak se ti v koutku oka,
bělá peříčko z polštáře,
obkresluje tvoje vrásky,
od smíchu i od pláče...
Vzpomínám,
na sladkou vůni marmelády,
usazenou na tvých rtech,
na oči barvy čokolády,
náš propojený dech...
Možná si taky vzpomeneš,
v záblesku prvních paprsků,
až zmizím z tvého pokoje,
v šatech z kovových náprstků,
jsem to já, kdo nejvíc lituje...