Z přelivů od různě slepých ramen
za dešťů, bouří, přepadá mě stud,
ač holých pravd obnažen je kámen
k pohlazení tichého zvu smělce
co věkem sešlý, realitě vzdálen
zatoužil sáhnout vlnám na osud
Dotyky a zvadlým rozmarýnem
v neschůdném břehu známý rozbit stan
z iluzí utkán, posešívám rýmem,
tužby tvaru bizarního čtverce
bezradnost co je jim synonymem
ty nevděčně odnáším v oceán
Byť tisíce znám čar a pozic jóg
dál míjím stan vždy co jiná řeka,
mně stejný dvakrát nepohlazen bok
z veršů loď když chystám pro výherce,
snad marnost smyje se srdcí a stok
na stejný když dotyk marně čeká
Byť tisíce znám čar a pozic jóg
dál míjím stan vždy co jiná řeka,
mně stejný dvakrát nepohlazen bok
z veršů loď když chystám pro výherce,
snad marnost smyje se srdcí a stok
na stejný když dotyk marně čeká
tady jde říct jen JEDNO..NÁDHERA SLOV!!!! ST.
01.08.2011 10:08:00 | xoxoxo
Tvá řeka slov je náherná
Vstupovat do ní znovu a stále
Je pro čtenáře ráj
31.07.2011 19:53:00 | labuť
Jsem smutná řeka
teču líně
kolem Tvých břehů
jako stín
a nikdo nespoutá
a nechytí mě
nikomu nepatřím.
Nádherné, Jiří...ST!
31.07.2011 16:50:00 | hašlerka
Tvá je řeka co hladí ti skráně a břehům stráně, co stále do neznáma spěchá ti z veršů úžasných.
ST !!!
31.07.2011 15:44:00 | Kars
dotyk je řeka
co hladí své oblázky
jak dáma okraj kapesníčku
mžik jiskry na víčku
oka toužebných přání
pravda
čekání
i nalézání
pro Tebe Jiří
J.
31.07.2011 14:53:00 | Mbonita