Loutka

chtěl bych vypsat se z pocitů
jak rád jsem
že ty jsi tu
a tu protivnou tíseň v duši
bez milosti utopit v tuši

proto píši v řádky slova
lehké jako pírko
i těžké od olova
proto skládám z těch slov věty
černé jako tma
i pestré jako květy

proto do papíru tisknu srdce
jenž ač silně buší
nemůže z klece
z klece
v níž mé Já teď hyne
z pasti kruté
pro nevinné

já cítím se lapen
já cítím se jat
a zoufalství z pláten
teď stříhá mi na kabát

přesto mám naději
přesto dál věřím v lásku
i když city poslouchat nechtějí
i když jsem jak loutka bez provázků