Z tváře mi zmizel smích
Z myšlenek touha
Z povrchu Země sníh
Je to dlouhá doba
Tys podala mi ruku
Řekla já ti neublížím
Ted kudlu mam v krku
Dál se radši neohlížím
Zas podlehla jsem lidských řečem
Na jméno se nedívala
Neptala se s kým a kde jsem
Jen chvíli si užívala
Pozdě já jsem zjistila
S kým mám tu chabou čest
Dlouho jsi to tajila
Ted měním ruce v pěst
Tys hloupá smrt, kdo ruku podal
Když já řekla nechci žít
To on se mi však v mysli toulal!
Teď žije on a já musím jít.
trochu pokulhava rym, ale ten napad, ta pointa v posledni sloce, to vic nez vyrovnava :)
28.05.2006 04:30:00 | Endymion
děkuji moc za komentář, dlouho jsem nic nenapsala a do téhle bnásnink yjsem dala úplně všechno, navíc jsem ji psala v opravdu moc smutné náladě a tak moc jsem vděčná za každý z vašich komentářů..děkuji ještě jednou moc, budu si tady ráda k tobě chodit číst. Měj se moc krásně, papa Sunny
26.02.2006 19:47:00 | Sunny
K tomu mýmu předjaří... proto je tam ta závorka- unreality - čili- neskutečnost... Jinak dík samozřejmě. :o)
23.02.2006 21:46:00 | BlackTangerine
Je to hezké,ale přijde mi že trochu nedokončené.Ale tvůj pocit je tvůj pocit.:)
09.02.2006 19:27:00 | temnezakoutimojiduse