Anotace: ty pláčeš k ránu, když se budíš vedle ní, a já k večeru, když ulehám vedle něho...
Mám plakat?
Tak snad v příštím životě...
Padám,
až ke hvězdám....
A přiopilá,
tvým úsměvem...
Kácím se,
do kaluže naší lásky...
A ona,
je plná zmatku....
Je jako,
moje hlava po ránu...
A v srdci,
mám kocovinu...
Potom našem,
morbidním mejdanu....
Slzy,
jsou drahokamy....
K,
sebepoznání....
A já,
mám takový pocit....
Že jsem desetkrát poznala tebe,
a tisíckrát i samu sebe...
Tak nač se trápit,
když v pondělí...
Vrátím se k těm svým lžím,
a ty k ní do postele....
Brečel bych šutry - chtěl bych ji zařadit do výběru - nelze!! Začínat opakovaně sloku spojkou (a) - hrůza! čárky, kde nemají co dělat - taky trochu hrůza. Nic z toho, bohužel, nebude...
06.04.2014 15:47:46 | aravara
šuměnka má pravdu. jen dodám. žijeme sami se sebou a přitom se tak málo známe a jak by řekla hloubavá a proto chyby opakujeme ... moc pěkné... děkuji ...
10.08.2011 19:12:00 | kasparoza
trápení je zvláštní kus oděvu
nepotřebuješ ho
a přesto se jím zdobíš
v čase, když štěstí mizí ve skříni
a hlas je bez zpěvu
vzlykavé doby
a se smutkem jste spolu jediní...
08.08.2011 11:20:00 | šuměnka