Anotace: anotace? nevystihující...
Do večerních novin,
řeknu vám z obrazovky...
Že se pohřešuje,
moje srdce...
A s ním odešel,
i ten krásný cit...
Myslím,
že se jmenoval láska...
Jsem,
jako loutka bez nitek...
Neúplná,
a sama....
A v tom tichém bytě,
kdy slyšíš i to...
Jak ti z očí,
padaj slzy...
Jsem vězněm,
vlastního svědomí....
A deprese,
hladí mě po vlasech...
Jako smích,
mrtvých zvonilek...
Víš, tam,
pod tvým polštářem...
Tak,
přesně se cítím...
14.08.2011 01:51:00 Rhiana E. Nebresk
No jo, láska. Někdy si říkám "kéž by nebyla," ale pak si uvědomím, že právě díky ní není život tak nudný, fádní a každý se má vždy čemu přiučit, ikdyž to bolí a v křiku rveme si vlasy z hlavy.
12.08.2011 07:46:00 whiolet
ty přirovnání ach snažím se , aby to dostalo i mě když to po sobě čtu třeba za měsíc a už si moc nepamatuji očem co je :))
Já vím láska, věčné dilema nás všech...
11.08.2011 21:42:00 ECHO PARAZIT
týýýýý voééééé,kde ty na ty metafory a přirovnání chodíš,to mi je záhadou...la loba má pravdu,páč je život tak dlouhej,že se láska-svině zase a opakovaně objeví(láska mezi ženou a mužem samozřejmě),no a pak ten kolotoč rostočíme znova a znova furt dokola....ty štasná manželství,která trvají 40 let ty už snad ani neexistujou,to už je rarita,ted sou v modě rozchody a rozvody.