Anotace: poštípaná, ale šťastná :)
hvězdy
svědci našich činů
polárko
vidělas jak mě líbal
souhvězdí
počítali jsme vás na prstech
družice
snažil se mi vás ukázat
letadla
křižovala jste oblohu když mě objímal
stébla trávy
lechtala jste nás když jsme na vás leželi
komáři
byli jste u toho, když jsme se mu dívala do očí
obloho
halila si nás do šera
měsíci
svítils na jeho krásnou tvář
na kopci pod širým nebem
dal jsi mi vše, co jsi mohl dát
dal jsi mi lásku, víc není třeba znát...
Podle mě to není básnička. Ale i tak se mi líbí, hrozně moc. Sice nerozumím velké poezii, kde nejsou rýmy a tak, ale tohle... Přesně to, co popisuješ jsou ony chvíle, ty pikosekundy, na které člověk vzpomíná i po letech. Moc pěkně napsané, procítěné.
24.08.2011 20:34:00 | Alex Ardes