Moje slzy,
co vpíjí se mi do dlaní...
Jsou výsměchem,
mojí práce....
A nebe,
je plné bezradnosti...
A žal nade mnou,
táhne se jako černý mrak...
Vytrhl jsi mi srdce,
a položil ho na stůl....
Abychom mohli mluvit,
o citech...
Že prý,
už mě nemiluješ...
Máš mě jen rád,
a nechceš abych plakala...
Další z tvých rozmarů?
Házet moje sny do kyseliny?
Nejde se s tím smířit,
nečekej to....
A moje vyplakaný oči,
ztratily tu zelenou barvu....
Za to ty,
ty ses vybarvil...
taky mám za sebou mizerný rozchod...tak nám všem držím pěsti, ať snad jednou najdem někoho, kdo si nás bude vážit...
31.08.2011 20:14:00 | Kutinečka
Marcel,tak to asi obě chodíme s tím samým mě tohle řekl teď na dovče takže jsme se vrátili o dva dny dřív...nemiluju tě-dala jsem mu facku ale taky brečim...a teď mi píše nějaký píčoviny prej ať se nezlobím že mi skazil víkend...
28.08.2011 08:59:00 | la loba
jo je to dobrý, obvzlášt když brečíš celou cestu z práce domů...jako ta největší troska
26.08.2011 00:42:00 | whiolet
tak to mě mrzí,na tohle není lék,nemůžu nijak poradit snad,že se asi je dobrý vybrečet...myslím teda no.
25.08.2011 22:15:00 | ECHO PARAZIT
některé oči umírají proto, aby jiné mohly žít..jednou to bude naopak a ty budeš ta, které se opět vrátí ta krásná zelená...
25.08.2011 13:51:00 | Jiná
Škoda zelených, vyplakaných očí
vždyť život se dál točí
za zatáčkou možná čeká colorit
jež dodá opět očím svit
a možnost v lásce pravé žít:).
Také mě moc upoutaly poslední řádky-to se vybarvil!:)
25.08.2011 08:21:00 | CULIKATÁ