Anděl pozbívající křídla

Anotace: Věnováno mé milované. Jež miluji až za hrob a za kraj srdce svého. Ty jsi má Julie a já tvůj Romeo. Ty jsi má Beatrice a já tvůj Dante.Jsí má nezkrotná Kateřina a já tvůj důvtipný Petruccio. Jsem žárlivý Othello a ty má Desdemona.

Sbírka: Květy pošetilosti

Vzdouvá se mi hruď nad očkami tmavě zelenými. Popadám dech neb tys mi jej vyrazila.

Krásoreliéf šíje šité na míru, jak labutě milé, nevinné a neposkvrněně bílé.
Mámení jsi, což nevíš že mámíš jak oáza z Fata Morgány.
Úsměv vždy hebký a mírný, jak jas prstenců mléčné dráhy.

Vždy kdyže mám na blízku pokožku tvou hebkou. Cítím se jak pták plachtící.
Jen roztáhnout křídla. Tak opojný pocit je to, že mohu blízkosti tvou se blažit.

Hlas tvůj jak van větříku vlahého jest. Tak samo kyprý a příjemný.

Ručky zručné s prstíky, tak drobounkými, žes v úžas propadám.
Hvězdná obloho! Bože jež můj otec jsi a všech na Zemi, jak ty jsi prozíravý a dokonalý, žes jsi stvořil mou milovanou k obrazu tak vznešenému a přesto pozemskému. Anděl skryt v ní. Jen křídel pozbývá. Tys žena má, více než dívkou, tys hvězdou mou v temnotách.