Zlatá klec

Anotace: člověk je tvor omylný...a já asi obzvlášť...

Upadli jsme do vztahu
po převeliké touze,
nasedli do výtahu
co kodrcá se dlouze.

Klícku jsi mi zařídil,
ta přec k štěstí stačí.
Na čelo jen políbil.
Proč čelo se však mračí?

Neumím žít život ten,
kde prázdnota je společnost.
Sama v kleci,den co den.
Mám snad jinou možnost?

Okovy pevně mé ruce poutají,
nicota mojí duši svírá.
Sny o útěku přichází potají
a v srdci je hluboká díra.

Proč prý jsem nešťastná?
Když všechno už mám!
Zlatá klec je fakt překrásná.
Tak si v ní buď sám!