Není nic mocnějšího

Pozvedni svou hlavu k měsíci
a vnímej tu zář bílých pegasů,
též se chystám očima do luny tkát…
Nechť uchrání Ti úsměv na lících
a do duše ustele tu věčnou krásu,
my spolu zvládneme všechno
a napořád se budeme jen smát…

Nabídni své rty jádru mlhovin
a posečkej, až zlíbám Ti celé tváře,
též se mi chce za Tebou vznést…
Nechť spojí nás nebeští zas v jeden stín
a najdou naší lásce nikdy nepsané scénáře,
tohle mi připadá tolik jedinečné,
spolu překonáme každou z těch životních cest…

Zhluboka vydechni a rozpal růž červánků,
už čekám na Tebe v barvách pastelových
a hledám, kudy jen přichází Tvůj dech…
Nechť ucítíme své vůně přes vlny vánků
a z kůže slíbáme si ten vosk vanilkový,
jsi moje opora neuvěřitelná,
s níž denně stoupám vzhůru po schodech…

Dotkni se nebe svou horkou dlaní
a pošli prosím něžné pohlazení,
já zas dám Ti ten poslední kousek z nitra svého,
vím, že už vůbec nic mi v tom nebrání
a jsem si jistá, že nic mocnějšího není,

když stvořeni my jsme jeden pro druhého…