Brána minulosti

Je to zvláštní dosti,
stát před branou minulosti,
ptát se, proč to všechno bylo,
proč se o tom hořce snilo.

A tehdy se to zdálo snazší,
snad bylo to jen mámení,
tenkrát jsi mi býval dražší
a přitom byl jsi moje trápení.

A tak dívám se, co mohlo být a není,
a říkám si: „Co se na tom změní?“

Nebude nic,
jen bolest vzpomínek,
jak by se vzduch vytrácel z plic
a do srdce zabodával se ostrý kamínek.

Nebude z toho víc,
víme to oba dva,
a přece mě kdoví proč,
bolí ta představa.

Ani nevím, jak ty se k tomu stavíš,
jestli jsi to věděl nebo stále nevíš.