Otvíráš 2.

Anotace: Pokračování k Otvíráš 1....

Chtěla bych Ti psát slova, co Tě pohladí
slova, co nikoho nezhaní.
Ve svých rukou bych něžně chtěla svírat tvou dlaň
a z tvé tváře vyloudit pousmání.

Lásko, lásko k milování...

Kytici lásky chci Ti dát
na první setkání stále vzpomínat.
Z pousmání úsměv by byl
co by mé oči políbil.

Jaké máš vůbec oči
zelené, hnědé, modré, upřímné...
Co se co se v nich všechno točí
láska, radost,starost i zloba...
Láska prý vše přemáhá a vždy vítězí
láska nic nezkazí.

Tvůj úsměv je mým očím políbením
jak krajina lidskou rukou nedotčená.
Otvíráš mé oči láskou
jsi pro mne nedosažitelnou kráskou
a přeci vzdálená.

I kdybys byla v závoj zahalená
nepřestala bych Tě nikdy milovat.
Poznala bych Tě podle hlasu
podle vůně tvých vlasů.

Unikáš, jenže mi stále unikáš
však mé srdce pořád otvíráš
a do mého života vstupuješ.
Své city jiným věnuješ
a kdyby to šlo i ty mě možná miluješ...

Otvíráš, moje ústa otvíráš
slova vkládáš do mých úst.
S tebou lásku mohu znát
tvých vlasů se dotýkat.
Však nemůžeš být má
a zůstáváš vzdálená.