Doba, kdy přijde klid,
srdcem mi vane trošku chlad,
léčím se ze všech osudných chyb,
z toho, kdo mi do života spad.
Doba lehce hořkých deziluzí,
a tragikomických pocitů prázdna,
hodně začíná a hodně mizí,
já jsem ve vzteku a vině rázná.
A všude to barevné hnijící listí,
zas courám se v té vlhkosti,
teplotně to dva svetry jistí,
a já lžu, že už nebudu dělat hlouposti.
moje loď měla v přeneseném smyslu, dvě pasažérky a jen jednoho kapitána, tudíž byla odsouzená k tomu se potopit:)
22.09.2011 21:17:00 | Aurora.
tohle se mi líbí ještě víc. taky jsem znal lásku. ale ona byla jen rybářská loď. . v přenesené vlně smyslu.
22.09.2011 21:15:00 | tenflipskáj dysfunkt
Moc se mi líbí, ikdyž trochu pochmůrná...ST
22.09.2011 20:24:00 | Bananky v čokolade